Krůpěj hoře.
Upadne-li kapka hoře
v pohár štěstí vrchovatý,
nelekej se ihned ztráty,
kapkou nezkalí se moře.
Vždy jsou bozi závistiví,
nevěřící v lidské štěstí,
tož ta krůpěj hoře jesti
vhodný lék a dobrotivý.
V rovnováhu harmonicky
jediná snad srovná v tichu,
čím jsme vzlétli ve přepychu
nad výš, kam ples vzlétá lidský.
Vlídným je nám kynem spíše,
že jsme bolu děti křehké,
by nám strasti byly lehké,
sladší vzpomínek pak číše.
Po pelyňku kapce jedné
pyšněji zas hruď se zvlní,
co zrak ještě slza plní,
k objetí se paže zvedne.
243
Vždyť to, co nám z štěstí zbývá,
neztenčené dál je moře...
Proto nech tu kapku hoře,
v ocean ať volně splývá!
244