Hlavičky plavé,
hnědé a tmavé,
pospěšte v chvat,
v hluboké hoře
bez slunce, zoře
budeme spát,
černé a rusé,
kamkoliv hnu se,
na flétnu pěknou budu vám hrát.
S čekanu trámu flétna je zrobena,
kabaly znakem nejedním zdobena,
při smrti Krista ďas na ni hrál,
co satanův sbor se v propasti smál.
Hlavičky zlaté,
věnečky spjaté,
čeho se bát?
Hlavičky smavé,
vrkoči vlavé,
nač ještě stát?
Pojďte jen za mnou,
dejte se klamnou,
šibalskou písní mou oklamat!
Chytrouškům k rozkoši, hlupáčkům k postrachu
zní z té mé píšťaly škleb sterých rarachů,
smýká se, sýká ten každičký zvuk,
chechtá se, lehtá, ne nota, spíš hluk.
Hlavičky bledé,
růžné a snědé,
všecky mám rád;
podoby andělů,
děti ať konšelů
z paláců, z chat,
mistrů a vojáků,
kněžourků, sedláků,
všecky vás přilákám do tenat!
Tenata z tónů všech setkána mám,
jak píská to, výská a tryská, tu, tam,
jak sviští to, piští to, výsměch a vzdech,
netopýr nehvizd tak v zášeří střech.
Hlavičky krásné,
smíchem tak jasné,
růžových brad;
hlavičky vážné,
stíny kam strážné
život již klad’,
o sobě, v hejně,
všecky chci stejně
zlákat do hory své železných vrat.
Nechtěl jsem zlákat vás v hory své klín,
vešel jsem bez falše v radnice týn,
chtěl jsem spíš zbaviti město všech krys,
vždyť i vám zle hrozil jich lačný hryz.
Hlavičky, není
mé provinění,
špatný jen plat;
za otců zradu
pasti vám kladu,
kde chata i hrad,
z paláce, chýžky
lákal jsem myšky,
za ně vám nutno se, hlavičky, kát!
Jak bude parukou pan fojt si třást,
pan konšel jak hlavu si do dlaní klást!
Matky i služky se do prsů bít,
si vlasy škubati, jak čubky výt!
Malá jen chvilka! –
růžová tílka,
budete chlad,
sladké ty oči
ve sloup se stočí
v zlý smrti zvrat;
pomsty své žízeň
zkojím a v trýzeň
vašich se matek všech já budu smát!
Dělník, nechť pekelný, vždy chce mzdu svou,
proto teď, děťátka, za mnou zlou tmou,
skákaly krysy dost v mé flétny tón,
skákejte, hlavičky – pevný to shon!
Mraky to hvízdá,
pekelná jízda!
Já mám již hlad;
ve hvozdu lůně
sova již stůně,
necítím hnát,
moc jsem dnes pískal,
co však jsem získal,
půjdu dnes, hlavičky, vesele spat!
Hlavičky, – dušičky! oč tu jde spíš?
Táta můj, Satan, ten pravdě jest blíž.
Dušičky, hlavičky! – Konec jest již,
kocour já ďáblův jsem, vy jste má myš!