Kdys v smutku černým hvozdem jel(J4m)
tu mezi stromy světlo zřel(J4m)
a v úžasu se nenadál(J4m)
že velký jelen před ním stál(J4m)
zřel skrze větví hustou mříž(J4m)
jak v parohách mu hoří kříž(J4m)
On zjevení se toho lek(J4m)
a s koně do trávy se smek(J4m)
a v zbožné úctě na zem klek(J4m)
jak v oken záři setmělé(J4m)
jej v nejednom znám kostele(J4m)
A pak se zved zas na kůň sed(J4m)
a sotva k jelenu zrak vzhléd(J4m)
sjel v propast hned svět jeho běd(J4m)
on cítil že to velký trest(J4m)
za jeho velkou vinu jest(J4m)
za nesmírný ten k honbě chtíč(J4m)
jímž zmítán byl jak dětmi míč(J4m)
že cítil v duši boží bič(J4m)
jenž stále hnal jej dál a pryč(J4m)
však zároveň to duši lík(J4m)
tak jet a nestát ani mžik(J4m)
V ráz sňal mu s duše všecku tíž(J4m)
ten zářící a velký kříž(J4m)
ať k hradu jel ať ku městu(J4m)
vždy jemu svítil na cestu(J4m)
A kudy jel se před ním skvěl(J4m)
ať plála skála hvozd se tměl(J4m)
on druhdy divoch stal se tich(J4m)
ve světla toho paprscích(J4m)
ba zamyšlený nad světem(J4m)
se měkkým stal až dítětem(J4m)
I jeli dál kol strmých skal(J4m)
dnes jelenův kříž divně plál(J4m)
i cítil v pevné naději(J4m)
že jistě někam dospějí(J4m)
neb po klidu on hrobu práh(J4m)
ret chvěl se jemu v modlitbách(J4m)
i odevzdal se Pánu jen(J4m)
spěl dále všemu odcizen(J4m)
Skrz granátový prošli háj(J4m)
ve divný kraj byl jako báj(J4m)
v něm třtiny hrály na šalmaj(J4m)
nebylo živých lidí v něm(J4m)
jen zem voněla kadidlem(J4m)
vše stráně plály růžemi(J4m)
a vody hrály pod zemí(J4m)
v opály tála nízká kleč(J4m)
a ptáci měli lidskou řeč(J4m)
vše stromy které minuli(J4m)
jim lidskou tváří kynuly(J4m)
a šklebu vzdor a drsný smích(J4m)
již vymizely dávno z nich(J4m)
že byly smavé růžné tak(J4m)
a nevinné jak dětský zrak(J4m)
zřel mnohé známé v řadách jich(J4m)
A jejich běh se dále mih(J4m)
Ve stínu obrovitých skal(J4m)
v řetězu z růží Satan spal(J4m)
a líbezně se ve snu smál(J4m)
neb Anděl který nad ním bděl(J4m)
mu do snu písně míru pěl(J4m)
že bělet začly v pohnutí(J4m)
mu konce dračích perutí(J4m)
Zřel prch mu půvab mladých jar(J4m)
i všeho čár a on byl stár(J4m)
a stále z toho světla pil(J4m)
v ně celičký se zakotvil(J4m)
jenž za ním cválal ze všech sil(J4m)
On všecko měl ba víc než chtěl(J4m)
až svět i sebe zapomněl(J4m)
Pak v pusté vjeli pohoří(J4m)
a srázy šlo to ku moři(J4m)
vstoup chutě jelen v slanou tůň(J4m)
tu v děsu Hubertův couv kůň(J4m)
leč on jej bod s ním do vln stoup(J4m)
kříž jelenův plál jako sloup(J4m)
vše v plamenech svět blesků pln(J4m)
a oba zhltil příval vln(J4m)
A Hubertu vše tálo v tmách(J4m)
v sluch vod šum slyšel po kapkách(J4m)
a kapky jak se zpěnily(J4m)
se v slavnou hudbu měnily(J4m)
tak dojemnou tak líbeznou(J4m)
tak jásavou tak vítěznou(J4m)
že oči světlu otevřel(J4m)
a v Ráji stál a Pána zřel(J4m)
k tomu se tulil jelen blíž(J4m)
a mezi parohy měl kříž(J4m)
Ó myšlenko za kterou jdem(J4m)
ať bouřným dnem ať klidným snem(J4m)
ať do bolu nám do žertu(J4m)
plaň vždy jak jelen Hubertu(J4m)
nám Ariadny budiž niť(J4m)
a ve přístav nám spásy sviť(J4m)