Stará lípa.

Albína Dvořáková-Mráčková

Stará lípa.
Káceli tu starou lípu, bylo mi jí v srdci líto: byl to pomník, v němž praotcův jmeno tajnou runou vryto. 13 Otcův jmeno – – potomkův ji nevděčná podťala ruka – zasténala ve praskotu – jak kdy srdce hořem puká. Zavzdychala, loučila se s žití svého věkou bájí, zavzdychala, zašuměla, jak kdy mocný výkřik tají. Jako poslední kdy výkřik mocně tlumí v umírání – zavzdychala, klesla k zemi – jako klesnou velikáni... K zvrácenému slávostromu zástup shluk’ se v okamžení, na mrtvolu obrovinu zíral žasna v podivení. Nezaplakal nikdo nad ní – mně jí ale bylo líto: že zas zvrácen pomník jeden, v němž praotcův jmeno vryto... 14

Kniha Chudobky (1872)
Autor Albína Dvořáková-Mráčková