Stará lípa.

Albína Dvořáková-Mráčková

Káceli tu starou lípu, bylo mi jí v srdci líto: byl to pomník, v němž praotcův jmeno tajnou runou vryto. Otcův jmeno – – potomkův ji nevděčná podťala ruka – zasténala ve praskotu – jak kdy srdce hořem puká. Zavzdychala, loučila se s žití svého věkou bájí, zavzdychala, zašuměla, jak kdy mocný výkřik tají. Jako poslední kdy výkřik mocně tlumí v umírání – zavzdychala, klesla k zemi – jako klesnou velikáni... K zvrácenému slávostromu zástup shluk’ se v okamžení, na mrtvolu obrovinu zíral žasna v podivení. Nezaplakal nikdo nad ní – mně jí ale bylo líto: že zas zvrácen pomník jeden, v němž praotcův jmeno vryto...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1077. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. V nemoci. (Adolf Heyduk)
  4. Blud. (Adolf Heyduk)
  5. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. KVĚTNOVÉ RÁNO (Viktor Dyk)
  7. Ballada o bezu. (Augustin Eugen Mužík)
  8. HONORATĚ. (Marie Čacká)
  9. 55. Na sněhu stíny havranů (Josef Kuchař)
  10. Červ. (Alfons Breska)