TAK SÁM!

Jaroslav Vrchlický

Noc byla tichá – ku povzletu jsem pokynul svým myšlenkám, a nad krajinou dřímající jsem s lunou stanul sám a sám. I řeka šum svůj utajila, i mlýnská kola spoutal sen, jen hvězdný svit se hájem loudil a tiše kanul na lupen. Ve mlze jemné obzor splýval, tu luny jas – tam stromů stín, tu pln stříbrných růží planul, tam z dálky tměl se vody klín. A srdce mé tak tiché bylo, a celý život byl mu snem, jak dotekla by hvězda každá se jeho strun svým paprskem. Tu náhle v němé utišení pad’ plným proudem větrů dech, a listí v háji – jedna píseň a vlny v řece – jeden spěch. Na mlýnská kola voda vběhla jak duše v náruč myšlenkám – ó jak jsem v tomto ruchu žití se teprv cítil sám a sám!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

264. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER. (Herma Pilbauerová)
  2. Verše z minulosti. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA... (Čechoslav Ostravický)
  4. Bouřná noc. (František Táborský)
  5. Již bije půlnoc. (Ervín Špindler)
  6. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  7. TRHÁNÍ LILIÍ... (Josef Lukavský)
  8. Hudba ohně. (Alfons Breska)
  9. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  10. NA HŘBITOVĚ KEREPEŠSKÉM. (Irma Geisslová)