TRHÁNÍ LILIÍ...

Josef Lukavský

V svou vyvolal nás večer tichou náruč prosycenou tesknými náladami a sešli jsme se v stmělém stromořadí, jež utvořilo úkryt před hvězdami. Nikoho víc jsme netoužili znáti než sebe, sebe a své velké štěstí, ohromné blaho, ptáka duhového, jenž křídly zřídka v duše zašelestí. A když jsme pak se vzhůru zadívali, sypaly hvězdy květy svého světla do našich duší, aby naše touha v synthesi blaha nekonečně kvetla. Zemdlený Večer ukláněl se Noci a oba se nás při setkání ptali, proč smutní jdem’ z bohaté zahrady své, kde lilií jsme tolik natrhali...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

519. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Verše z minulosti. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  3. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)
  4. 8. Spaly hvězdy soumrakem (Josef Kuchař)
  5. 2. Znám dvě hvězdy (Josef Kuchař)
  6. TAK SÁM! (Jaroslav Vrchlický)
  7. VEČER. (Herma Pilbauerová)
  8. Zima. (Herma Pilbauerová)
  9. Má duše, rozpni křídla (Jan Evangelista Nečas)
  10. Na Chrudimce. (Rudolf Pokorný)