Zima.

Herma Pilbauerová

Hle, v bělostkvoucí řízu halí se naše máti země zas, svůj úsměv v mlhy závoj kryje, v něj sněhu hvězdic vetkán jas – a čelo zdobí věncem chvoje, tou smutnou zelení. A děti její, drobní ptáci, ti mlknou, tichnou jako v snách... i vlnky usínají v skoku, snad tíží je už ledu strach. A lesy – to jsou stesků zdroje nad mrtvou zelení. Vše, co dřív hrálo, pělo, žilo, to zima mraznou perutí teď kácí v hrob. – Tak mládí květy též věku urve vanutí, a života pak zmlknou boje – pod hrobu zelení.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

257. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  2. CO BUDE DÁL? (Ludvík Lošťák)
  3. 23. Co to bude, co to bude? – (Vojtěch Pakosta)
  4. TRHÁNÍ LILIÍ... (Josef Lukavský)
  5. ANDĚL SMRTI. (Josef Václav Sládek)
  6. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  7. V Kalichu.*) (Jan Nálevka)
  8. TAJNÉ HOŘE.*) (Svatopluk Čech)
  9. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  10. Dubnový den. (Augustin Eugen Mužík)