Dubnový den.

Augustin Eugen Mužík

Teskný jako šedý příkrov na ohromné rakvi nebes, plný dum jak poutník slabý bez naděje na cíl dálný, jako choré smutné dítě dubnový se vzbudil den. A ti lidé chodí kolem bez úsměvu, bez pozdravu, jakby zimě opuštěné, která do hor ukryla se se slzavým, vlhkým zrakem chtěli vzdáti slední čest. Bláhoví a divní lidé! Srdci, které dokonává jedno, zdali člověk cizí jeho skonu polituje, aneb zdali odmírá samo, jako v životě. Bůh i skrze mhavé clony vidí duše tajné změny, životem jak k smrti pluje, zrození i umírání, shledání i rozloučení, rozkoše i hořkou mzdu. A kdy zazní v tiché vísce umíráček matce staré, víť on, za horou že první kráčí svatba od oltáře, ale smutné, mladé děvče pláče pro svou matičku.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

520. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poslové světla. (Jan Pelíšek)
  2. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  3. LISTÍ PADÁ. (Pavla Maternová)
  4. Zima. (Herma Pilbauerová)
  5. Co tobě po tom! (Herma Pilbauerová)
  6. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  7. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  8. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  9. NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’: (Roman Hašek)
  10. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)