TY JISTĚ ŘEKNEŠ....ŘEKNEŠ...
1-1Ty jistě řekneš: „On mne zapomněl;
1-2i s ním tak bude, jak to vždycky bývá,
1-3z večera motýl v lilii se skvěl
1-4a z rána se v ní šedý pavouk skrývá.
2-1On zapomněl, jak dřív jsme vespolek
2-2se touhou v blahé nejistotě chvěli,
2-3jak pro jediný blaha paprslek
2-4jsme boha, svět a sebe zapomněli.
3-1Ó že tak záhy zapomenout směl,
3-2že jako písně promrhal své city!
100
3-3že v ráj mé duše, když se bolem tměl,
3-4s posměchem hodil vínek z trnů svitý!“...
4-1Tak jistě řekneš, vím to dobře, vím,vím
4-2a v myšlénce již zachvívám se v bolu,
4-3a vidím tě, jak zrakem truchlivým
4-4zříš na myrtu, již sázeli jsme spolu.
5-1A vidím tě, jak s vzdechem zaclání
5-2tvá bílá ruka zamyšlené čelo,
5-3jak černý vlas ti splývá po skráni
5-4až k srdci, jež tak těžce osiřelo.
6-1Já ale pravím: „Pojď, ukaž mi květ,
6-2jejž lidská závisť jedem nepotřísní;
6-3ten nejlépe ti bude vyprávět,
6-4že jinak je to v životě než v písni.
7-1Ó tiskni jen ty ruce v bolesti
7-2na srdce, jemuž nelze zapomníti,
7-3na ono srdce, které ku štěstí
7-4mně kdysi mělo zlatým stupněm býti!
101
8-1Já položím naň hlavu v myšlenkách
8-2a skonám rád, byť třeba jatý bludem;
8-3kde slzami zbled’ mladých tváří nach,
8-4tam není třeba zardívat se studem.
9-1Tam i to trní vtisklé skráním tvým
9-2nad čelem růže tobě musí sklenout,
9-3neb kde je bolest lásky dědictvím,
9-4tam trpět lze – však nikdy zapomenout!“
102