UDEŘ V STRUNU!
Oko mdlé na štítu nebes
stíhá blesků tajnou runu,
vzduch se chvěje šumem divým:
Udeř v strunu! udeř v strunu!
Nadšení oř bleskem schvácen
pode mnou se v propast kácí
a v života knize listy
hněvu anděl dál obrací.
A vlnami dny za týdny
minou v smíchu, minou v pláči,
že je svázat do kytice
struna zpěvu nepostačí.
[135]
A těch písní struna zlatá
září v duši rozechvělé,
jako sloupy bleskných mračen,
jenž vodily Israele.
Jako bouřná blýskavice,
když se temným mrakem plazí
a tonoucím osvětluje
hloubné víry, skalné srázy.
A zas jak lesk svůdných očí,
po nichž mřel bys touhou divou,
jímž bys v jásot lásky změnil
píseň svoji zádumčivou.
A hle, juž mi krásné ruce
růže pletou na korunu,
a v smích dívčí zní to hromem:
Udeř v strunu! udeř v strunu!
136