UDEŘ V STRUNU!

Jaroslav Vrchlický

UDEŘ V STRUNU!
Oko mdlé na štítu nebes stíhá blesků tajnou runu, vzduch se chvěje šumem divým: Udeř v strunu! udeř v strunu! Nadšení oř bleskem schvácen pode mnou se v propast kácí a v života knize listy hněvu anděl dál obrací. A vlnami dny za týdny minou v smíchu, minou v pláči, že je svázat do kytice struna zpěvu nepostačí. [135] A těch písní struna zlatá září v duši rozechvělé, jako sloupy bleskných mračen, jenž vodily Israele. Jako bouřná blýskavice, když se temným mrakem plazí a tonoucím osvětluje hloubné víry, skalné srázy. A zas jak lesk svůdných očí, po nichž mřel bys touhou divou, jímž bys v jásot lásky změnil píseň svoji zádumčivou. A hle, juž mi krásné ruce růže pletou na korunu, a v smích dívčí zní to hromem: Udeř v strunu! udeř v strunu! 136