V MECHU.

Jaroslav Vrchlický

V MECHU.
Nade mnou hraje černých sosen krytem červánků teskný, plápolavý nach, jak sladká vůně v květu nerozvitém usnula duše v smutných myšlenkách. A zas ten obraz v snů mých šero září, v mech tisknu čelo – marná naděje! hrají to slzy na mé bledé tváři, či mechu jsou to rosné krůpěje? * 31 Uvadla myrta v prvním rozkvetání, uhasla hvězda v prvním zákmitu: tak svět je samý bol a umírání, a málo lásky, málo soucitu. Jaký pak div, že srdce opuštěné zarůstá mechem, jak stráň v pustině!? však i ta skála pramen v údol žene a zlato hostí v tmavé hlubině... 32