VEČER V JESENI.

Jaroslav Vrchlický

VEČER V JESENI.
Jak mroucí vzpomínka se nad západem chvěje to slunce hasnoucí a zírá bez naděje v bor tichý, ztemnělý schnoucími větvemi; pro mlhu nevidím juž cestu před očima, mně vlastní slza dí, že blíží se juž zima, že svadly moje sny jak listí po zemi. Ves v šeru pode mnou se v noční mlhu tají, tam okny chatrčí juž světla prokmitají, tam blaženost a mír při krbu rodinném; na prsou ženy muž tam na vše zapomene, tam mladost nad dětmi kouzelné duhy klene, tam svadlá naděje zas klíčí sladkým snem. 152 Krb rodinný a mír... Ó tklivá, krásná báje! kdo s bohy vešel v boj, by urval jim kus ráje, ten štěstím domácím se sotva skonejší! On může ku hvězdám svou duši v písni vznésti, bouř, hrom a vichřice dá peruť jeho zvěsti... žel! v srdce hlubinách je stokrát bídnější! 153