Z DALEKÝCH CEST.

Jaroslav Vrchlický

Z DALEKÝCH CEST.
I. I.
Sloup u cesty – poražený, písmo na něm k nepoznání... v jaký kraj ta cesta vede, marné všecko vyptávání.
Lhostejně dál kráčí noha; je to jako ve životě, kde musíme trapně žíti v horší ještě nejistotě. [3]
II. II.
Na kraji lesa oheň rozdělám, při něm se tělo z mdloby zotaví, snad rudou ohně září zlekáni nepřijdou ke mně vlci hltaví.
Tak učiním. – Však práce zbytečná! po celou noc jsem v hrozných mukách bděl, na nejhoršího vlka pod sluncem – na svědomí jsem vlastní zapomněl. 4