RELIQUIE.

RELIQUIE.
Ba jistě okouzlena je ta skřínka ebenová, jež lásky mojí tajemství po dlouhá leta chová. Jak často chtěl jsem spáliti ty zbytky dávných časů, ty listy její sežloutlé, tu kadeř jejích vlasů. Však sotva ruka chvějící tu skřínku otevírá, můj vlhne zrak – a starý bol mé choré srdce svírá. 90 A listů jejích písmeny ve barvách duhy plají a známé oči ve slzách se na mne usmívají. A její vlasy perlami se zdají protkávané, ba i to kvítí uvadlé zas živým leskem plane. A neznámý a tajný šum kolem mne lká a kvílí: „Ó zadrž, muži bezcitný, co my jsme zavinily? Ó proč jejími slzami tvé srdce neroztálo, proč lhostejně jsi ubil sám, co ohněm nebes plálo? Proč sám jsi strhal v přepychu si věnce s bledých skrání? – 91 Tys bídný tak, že mučí tě i pouhé vzpomínání!“ – A tento pláč a tento šum až v srdce mé doznívá a v těžkých slzách bolesti na staré listy splývá. A vidím nachem červánků svou mladosť ozářenou....ozářenou... a mlčky opět zavírám skříň lásky okouzlenou. 92