PŘÍTELI J... T...

Jaroslav Vrchlický

PŘÍTELI J... T...
O jak mi drahá tvoje bledá hlava, jíž nedotknul se nikdy ženy ret – zdá se být chladna – a přec horká láva z ní pramení se tklivou písní v svět. A srdce tvoje – hrobka v Getsemanu, kdy světa spása dřímala v ní sen. Když u tebe v předtuše zbožné stanu, rci, anděli! – zda kámen odvalen? Jsem posud dítě. S odvahou však lednou chci v proudu žití po boku ti stát, jen v ducha svého propast nedohlednou přej nahlednout mi jenom jedenkrát! 151