V JESENI.

V JESENI. (Bohdanu Jelínkovi.)
Šla jeseň okolo a s kadeří mou hrála, v mé okno hodila tak mnohý žlutý list, se stromu života je všecky nasbírala, ten láska schvátila, ten žal a nenávist. Tu plané růže květ juž polo v umírání a svěží do pola sní o krásnějších dnech... Můj příteli! těch růží na tvé skráni, těch růží v srdci tvém se netkne zimy dech! Ten chmurný život náš buď tobě uschlou snětí, na níž jsi usedl jak ptáče zemdlené. 164 Ó zpívej, zpívej dál! nechť bouře z dálky letí, i v bouři píseň tvá si duhu vyklene! A když tvá praskne snět v posledním zastenání, nač dal ti křídla bůh? Nuž, k nebi dej se v spěch! – Můj příteli! těch růží na tvé skráni, těch růží v srdci tvém se netkne zimy dech! Šla jeseň okolo a s kadeří mou hrála... ten svadlý, mrtvý květ mne vždycky zabolí! Těch písní souzvuky, v nichž duše naše tála, ó pověz, co jsou víc, než květy na poli! Jen vdechni v píseň svou své lásky požehnání! Co je ti podzimek? co nám jest časů běh? – Můj příteli! těch růží na tvé skráni, těch růží v srdci tvém se netkne zimy dech! (Psáno v září 1873.)
165