Ó SNOVÉ MLÁDÍ...

Jaroslav Vrchlický

Ó SNOVÉ MLÁDÍ....MLÁDÍ...
Ó snové mládí, mám vás zapotřebí, jak mrtvá láska růží do vlasů, jak zpěvu pták, jak duše snů o nebi, když v posledním se chvěje zápasu – ó snové mládí, mám vás zapotřebí, v rakev mé lásky poslední jste hřeby! Teď život jde – já slyším jeho křídlo, jak divoce mi šumí nad hlavou, jak letí orel v skalní svoje sídlo, když černá bouře táhne doubravou, tak život jde – já slyším jeho křídlo, a v ledný krystal srdce moje stydlo. 144 Hle, kde ten citů divokrásný plamen, jenž řadou věků zářiti měl v svět? kde nadšení svit, kde jest slávy pramen? já ve snu pil a suchým zůstal ret! – Hle, onen citů divokrásný plamen dal sotva verš mně na můj hrobní kámen. Ó snové mládí! je to krátká chvíle, když lesk váš září mladých do zpěvů, kdy v život vjedou vaše plachty bílé a s nimi ráj pln čarných úsměvů! Ó snové mládí! je to dlouhá chvíle jít od kolébky bez vás – ku mohyle! 145