SVÉMU DUCHU.

SVÉMU DUCHU.
Nač, duchu můj, tě trápí minulost? Vzleť slunnou perutí! – Já žil a trpěl dost! Juž rád bych jednou konec všeho zřel, však přece nerad sám bych žalář otevřel, kde jsi byl host! Však dříve utiš příval pochyb zlých. Rci, zdali roztaješ jak jíní na větvích? či zhasneš hvězdou, když se halí v mrak? neb v dálku odlétneš, jak odletuje pták, když touží v jih? Rci, zda se v tobě paprsk božství skryl, stín dechu tvorčího, jenž od stvoření zbyl? 75 Jsi odlesk meče, jímž nám zavřen ráj? či žiješ v nitru mém jak zosobnělá báj, že eden byl? Jak čistý ton zda etherem jsi spěl, jejž z harfy ňader svých vykouzlil Israfel? Zda červánkem jsi lehl na skály? či jiskrou zapad’ jsi v kmen vrby zdoutnalý, když kraj se tměl? Zda sluncem byl’s, v němž sny mé rozkvetou? či písní Memnona v mou bytost zakletou? či snad jsi útlý skřivánka byl duch, jejž zavřel v nitro mé a k němuž pravil bůh: „buď poetou?!“ Či loutna vzdušná, do níž hymny lil i háje slavný šum i větrů bouřný kvil, v které se ukryl padlých duchů žal, i Promethea vzdor, když bohům oheň vzal, i písně vil? Či byl jsi nadšení a lásky číš? zvon svaté volnosti, myšlének bleskných skrýš? 76 Či krystalem, kteréhož hranou čet’ jsem v knize přírody, co praví kámen, květ i hvězdná výš? Jsi bez konce a byl jsi bez vzniku? anebo nejsi víc, než rosa v trávníku, než slza, kterou měsíc uroní, než krůpěj bystřice, jež v pádu zazvoní v sluj krápníků? Jsi boha dechem, synem svobody? Zda bude k tobě znát se velduch přírody? zda zpráchnivíš jako listí na stromech? zda věčně budeš žít ve věčných atomech dle náhody? Či zhasneš bludičkou v tmách hřbitovů? či navrátíš se zas v tíž starých okovů? a v jiném těle budeš zase žít a zářit, plát a hrát, a vadnout, hynout, mřít vždy poznovu? Ty mlčíš, a má roste pochybnost... Snad okem duchů již se díváš na věčnost? 77 Ty mlčíš jen a věšíš pod lebku mně pavučiny snů, v kterých má kolébku jen zoufalost! Nuž tedy leť – tvůj přiblížil se čas! leť slzným démantem z věčnosti temných řas... Leč k tělu mrtvému se navrať zpět a rci mi naposled, kdo v podnoží má svět, zda bůh či ďas?! 78