MATER DOLOROSA.

MATER DOLOROSA.
Já kráčím od kláštera tou starou alejí, a s jarním teplem v duši mé sny se vracejí. Hle, obraz matky boží na lípě zavěšen, a duší mou to táhne jak dávno zašlý sen. Ó jaký div! ten obraz ukrytý pod květy tam sama zavěsila má matka před lety! 149 A nyní jsem se dlouho v ten obraz zahleděl, a v duši mojí trpkost a v duši mojí žel. Mním, že vyrůstá vedle postava matčina a na rtu jejím chví se modlitba za syna. To oko zarosené, ta ústa zsinalá, to matka, když mé čelo naposled líbala... A opět zvolna kráčím tou starou alejí – však jarní sny z mé duše bůh ví kam mizejí! 150