MATER DOLOROSA.

Jaroslav Vrchlický

Já kráčím od kláštera tou starou alejí, a s jarním teplem v duši mé sny se vracejí. Hle, obraz matky boží na lípě zavěšen, a duší mou to táhne jak dávno zašlý sen. Ó jaký div! ten obraz ukrytý pod květy tam sama zavěsila má matka před lety! A nyní jsem se dlouho v ten obraz zahleděl, a v duši mojí trpkost a v duši mojí žel. Mním, že vyrůstá vedle postava matčina a na rtu jejím chví se modlitba za syna. To oko zarosené, ta ústa zsinalá, to matka, když mé čelo naposled líbala... A opět zvolna kráčím tou starou alejí – však jarní sny z mé duše bůh ví kam mizejí!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

366. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. Na Hostýně. (František Táborský)
  3. ZE VZPOMÍNEK. (Karel Václav Rais)
  4. OBRAZ. (Antonín Klášterský)
  5. Písničkář. (Václav Šolc)
  6. PAMÁTCE ANTONÍNA CHITUSSIHO. (Pavla Maternová)
  7. III. TRPKÉ SLOKY. (Louis Křikava)
  8. Hladová zeď. (Alois Škampa)
  9. Půlnoc. (Jaroslav Vrchlický)
  10. OBRAZ. (Antonín Klášterský)