Ve starý chrám Maria Novella(J5m)
ve Florencii vešel nábožně(J5m)
jsem před lety neb chvěla pohnutím(J5m)
se duše moje spatřit toužící(J5m)
ten slavný obraz v kterém Cimabue(J5f)
svou božskou vysnil nebes královnu(J5m)
madonnu sladkou Hlavou táhl mi(J5m)
jak ve vidění průvod mnohohlavý(J5f)
jenž v středu svém z mistrovy dílny nesl(J5f)
ten zázrak umění co zvony zněly(J5f)
a zvuky trub vším městem hlaholily(J5f)
na berlách mitrách zlato blýskalo(J5m)
a korouhví se celý hýbal les(J5m)
ve vánku jitřním který roznášel(J5m)
kol vůni květů jež tu na sta dívek(J5f)
ve skvoucích řízách v cestu sypalo(J5m)
Obláčky modré vonných kadidel(J5m)
se vznášely v jas nebe nesouce(J5m)
na křídlech lehkých plesné hymny davů(J5f)
a modlitby a díky Bůh jenž všecko může(J6f)
že požehnal té práci mistrově(J5m)
a v jeho duši dal se zroditi(J5m)
té krásné vidině Já v chrám jsem vešel(J5f)
a našel obraz v lodi zášeří(J5m)
Zde v přítmí kaple visel obraz ten(J5m)
ten slavný obraz nad nímž Florencie(J5f)
kdys jásala a pěla opuštěn(J5m)
a nevšímán a v začernalé malbě(J5f)
jsem v šeru sotva tvář moh rozeznat(J5m)
a cos jak stud a jako sklamání(J5m)
mi duší šlo A já se zamyslil(J5m)
nad slávou davů potleskem a chválou(J5f)
nad fanfárami trub a kotlů hřměním(J5f)
jak vše to nic jak vše to míň než vonný(J5f)
ten oblak dýmu který vznášel se(J5m)
kdys nad tím obrazem když průvod slavný(J5f)
jej do chrámu nes z dílny mistrovy(J5m)
míň než ten pablesk který zatřpytil(J5m)
se na mitrách a berlách v průvodu(J5m)
a uhasl V mé duši pravil hlas(J5m)
Tak přejde vše jen dílo zůstane(J5m)
tak jaké bylo lepší ne ni horší(J5f)
však dílo samo bez ozdob a cet(J5m)
jež krášlily je jako bez skvrn bláta(J5f)
jímž poházeno zlobou Tak jsem myslil(J5f)
a zdálo se mi že by otrávila(J5f)
as hořkost duši mistra kdyby zřel(J5m)
květ těch kdož přišli po něm a jak zde(J5m)
je obraz jeho v přítmí zapomněn(J5m)
Tu pojednou mi bylo světlý stín(J5m)
jak byl by stanul u mne s obrazu(J5m)
jak byl by shoup se v mistrů dílech vždy(J5m)
spí jejich duch přec a mně zašeptal(J5m)
Jak bláhový jsi mladý cizinče(J5m)
Má každý duch svou dobu a svůj květ(J5m)
pak uvadne Svět dál jde hloub a výš(J5m)
jde přes tebe však ne by zdrtil tě(J5m)
leč aby opřen o tebe výš stoupal(J5f)
a věř to jistě velký nebyl duch(J5m)
kdo závistí svou duši otrávil(J5m)
před dílem jiných Kdo byl stupeň schod(J5m)
přes který lidstvo k hvězdným metám šlo(J5m)
ten zachvívá se tichou rozkoší(J5m)
když dávno znikl skvělý průvod slávy(J5f)
jak struna harfy kdy již opustil(J5m)
ji dotek ruky Zmizel světlý stín(J5m)
a mně se zdálo slavná madonna(J5m)
že s obrazu se klidně usmívá(J5m)