VI. TOUHA PO NEBI.

Jaroslav Vrchlický

VI.
TOUHA PO NEBI.

Chce duše k bráně nebes výš a stoupá v sny, v tu blaha říš, ó kéž by sňalo jí to s očí ten božský závoj, smutku tíž! Ať nezmrzne v tom chladu světa, ó zahřejte ji láskou již! Však zmládne slastí vědouc, že nepadla marně v světa mříž, že našla moudrosti zdroj čistý, jim plnou z hlubin vznesla číš. Jí vše a jedno jesti moudrost pro věčné časy, Bože, víš! Div. 57.
126