JITRO V PARKU.

Jaroslav Vrchlický

JITRO V PARKU.
Ne, nepůjdu již v resignaci tupé kol oněch zahrad věčně zamčených; ty můžeš dále v mračnech kroužit, supe, tvůj hýkot zní mi jako dívčí smích. Leknínů bílé květy při měsíci jak prázdné misky tiše čekají, za mřížemi tam Faun co vráskolící se s chtíče svého šklebem netají. Vše tiché, stejné, jak to bývá vždycky. Faun nepohne se na svém podstavci, a lekníny se zavrou apaticky, až přeletí nad nimi krkavci. A obyčejný, střízlivý den vstane... Proč v písku jen sled dívčích kroků zbyl? Proč jsou ty třtiny kol tak polámané? Co vskutku dělo se, či já sem snil? 59

Kniha Zaváté stezky (1908)
Autor Jaroslav Vrchlický