KOLEDNÍCI.

Jaroslav Vrchlický

KOLEDNÍCI. (Své ženě.)
Když před lety nám bába umírala, stín v očích měla, smrt seděla v líci, na chodbě ozvali se koledníci, však znáte je, ta drobná chasa malá! Že chorou budou rušit, choť se bála, šla rychle zavřít dvéře, okenici, však vtom již jejich píseň chodbou hrála, ta známá, tklivá, dětsky jásající. Když vrátila se ku nemocné v mžiku, zatím se bába rozplakala k vzlyku tak hořce, bolestně a usedavě. Co slyšela v té písni koledníků? Snad mládí své, když mříti měla právě, či sbohem přesladkému žití zvyku? 148