X. V noci.

Jaroslav Vrchlický

X.
V noci.
Vzala své dítě, v divokém běhu tiskla je k ňadrům, chvátala k břehu, mlhou kmit luny pruh bílý... V řece to sténá a kvílí. Skočila v člun, a veslem dva tepy – do víru osud žene ji slepý dále a dále, k jakému cíli? V řece to sténá a kvílí. Temno a noc je do kola kolem, vítr jen zahýká skalou a polem, nikdo ji nevidí v těžké té chvíli – V řece to sténá a kvílí. Dítěti stiskla hrdlo a vzmachem vrhla je do vln ve vzlyku plachém – Bůh jen sám viděl, jak šílí – V řece to sténá a kvílí. 122 A teď se v dálku dívá a dívá, co zpívá ta vlna, s ní co to splývá? A sama se nad hrob dunící chýlí – V řece to sténá a kvílí! 123

Kniha Zlatý prach (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický