Venus Verticordia.

Jaroslav Vrchlický

Ty, jež obracíš srdce jak žnec žeň pokosenou, dej, ať jsem vždycky dojat a vždycky nadšen ženou! Ty matko lidí, tvorů a nesmrtelných bohů, na srdce všech jež kladeš svou vítězící nohu, na které posud chvěje se hořká moře vlna, ó matko věčné touhy, ó matko lásky plná! Před níž se chvěla Sapfó, o které Lukrec zpíval, dej, ve objetí lásky bych nikdy neumdlíval! By všecky střely její, jež letí z vášně luku, se změnily mi v srdci na písně ve souzvuku! Dej, polibky by všecky, jež na rtu by se chvěly, med nesly pro mne pouze jak na Hymettu včely. Dej, aby stáří, když mi číš mládí pukne v střepy, se smálo ještě květem jak jabloňové štěpy! By hlava těžká vůní, však srdce lehké bylo, by tobě, světa paní, se ve mně zalíbilo! A v Orku stín když vejdu stín matný k stínům druže, i tu syp z klínu svého mně růže, růže, růže!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

688. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přírodě. (Antonín Klášterský)
  2. Vzdech. (Xaver Dvořák)
  3. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  4. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. SVĚT JE TŘEBA PŘEORATI. (Antonín Sova)
  6. Pojď mezi nás! (Karel Hlaváček)
  7. Brdy. (Antonín Klášterský)
  8. Má milá, neboj se... (Bohuslav Květ)
  9. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  10. Mému Iljuškovi, jenž zrodil se za jarní bouře. (Josef Pachmayer)