SVĚT JE TŘEBA PŘEORATI.

Antonín Sova

Vsi jsou ještě opuštěny od mozolných mužských rukou. Slunce, hvězdy, vítr tají živých vzkazy, mrtvých spánky. Oběť byla přinesena. Naplněn čas lidskou mukou, číši po kraj plnou žalu přinesla Smrt v radovánky. Ještě stále navštěvují matky přízrakové bledí. Hrůza od srdcí však daleko již usedává. Kroky utěšitele se blíží. K otevřeným dveřím hledí celé stráně zkvétající, na nichž zelená se tráva. Překotnou je nová práce větru, slunce, jara dárců. Život luk a polí jak by do žil rozbouřeně vtékal – v prsti všude co stop dětí, žen a unavených starců. Družný pohled krav. Pluh v brázdách. A kraj ještě jak by čekal. Není pýchy, marné lásky. Bude jedno: zapomnění znenáhlé a smírné, jak je utěšení po neštěstí. Po ráně jak otrnutí, prázdný úhor po osení. Svět je třeba přeorati. Krev chce nové plody nésti.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

699. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Saranče nábožná. (Eliška Krásnohorská)
  2. Venus Verticordia. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Trávy na hrobě (Antonín Sova)
  4. ŽNEC. (Karel Babánek)
  5. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  6. JITRO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. Znám ženu... (František Cajthaml-Liberté)
  8. AŽ VŠECKO DOBOLÍ. (Karel Babánek)
  9. None (František Serafínský Procházka)
  10. PÍSEŇ NOVÉHO PLEMENE (Antonín Sova)