Saranče nábožná.

Eliška Krásnohorská

Přiletěly kobylky ta strašná polí metla(T7f) lačná jejich hltavosť kde jaké stéblo smetla(T7f) každý lístek každý puk až k srdci vyhlodaly(T7f) odlétly zas oblakem a poušť tu zanechaly(T7f) Černošedé prostory tu mrtvy leží ladem(T7f) nevzkřísí jich rosa slz jež děti pláčí hladem(T7f) nevynutí matek sten ni mračných mužů kletby(T7f) zeleni zas nadějné z té zničené v nich setby(T7f) Kol jen niveč zoufalý jen prázdnota i mření(T7f) vidět ani člověka ni zvířátka tu není(T7f) Po širém tom hřbitově jen sivý fakir kráčí(T7f) Kdo mi dá teď almužnu kdy všichni hladem pláčí(T7f) Zastavuje náhle krok a v černou zem se dívá(T7f) z milionů kobylek hle jediná tam zbývá(T7f) přední nožky zvedajíc jej maně upomíná(T7f) na člověka v modlitbách jenž ruce k nebi vzpíná(T7f) Saranče to nábožná neť kobylky to zkázné(T7f) Ta když klásku nikde kol jen širé pole prázdné(T7f) lapá nejdrobnější hmyz jenž hladov létá kolem(T7f) jako by se modlila i rozplývala bolem(T7f) Jak by za loupežný hřích své rodiny se kála(T7f) chytře číhá na kořisť A když tak dlouho stála(T7f) fakir hleděl zamyšlen jak muška kol se kmitla(T7f) saranče jak nábožná ji v nožky spjaté chytla(T7f) Aj tu fakir pochopil jak dary přece získá(T7f) na saranči uviděl jak pomoc jesti blízka(T7f) Postavil se sám a sám v žeh slunce v pusté nivy(T7f) ruce zvedl k nebesům a stál jak pomník živý(T7f) Stál jak by se za všechen rod lidský modlil k Pánu(T7f) od hříšných by odvrátil svůj hněv a trestu ránu(T7f) stál jak chtěl by vytrvat v tom němém horování(T7f) až by s nebe vyprosil zas božské slitování(T7f) Jak by sebe v oběť dát chtěl za vše pokolení(T7f) až by sklesnul vysílen a zemřel při modlení(T7f) jak jen pro hladový lid by vymodlit chtěl chleby(T7f) stál jak zbožná saranče a zvedal ruce k nebi(T7f) Přišly ženy plačící a chvělí starci z chaty(T7f) viděli jak modlí se tam za ně cnostný svatý(T7f) přišli muži pochmurní a sklonili svá čela(T7f) všecka srdce vděčností a nadějí se chvěla(T7f) Kde co měli schováno vše přinesli mu z chatek(T7f) dali chléb svůj poslední a mincí skrovný statek(T7f) dali vše co zbylo jim a lkajícími hlasy(T7f) prosili Ach modli se Nás modlitba tvá spasí(T7f) Než pak večer na tu poušť a na tu bídu klesl(T7f) fakir tolik darů měl že víc by neunesl(T7f) náruč dlouhým zdvižením měl sice zdřevěnělou(T7f) přec však pobral kořisť svou jak byla šťastně celou(T7f)

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

868. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (František Serafínský Procházka)
  2. OBROZENÍ. (Antonín Sova)
  3. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)
  4. Ve žních. (Ferdinand Tomek)
  5. VII. ZA PLUHEM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Dubečno. (Bohuslav Květ)
  8. ČESKÁ KRAJINKA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  10. Žně. (Adolf Heyduk)