PÍSEŇ NOVÉHO PLEMENE

Antonín Sova

Je každý zítřek oplodněné ženy klín, v němž rodí se a vydá hlas tvá krev. A každý včerejší den hrob je, prach a stín. A člověk včerejší je také stín a hrob, je herec zašlý, doslov, jím se končí děj, je povalený mezník v křižovatce dob, – a když přec ještě vrací se, je živ, své zasednout chce místo, vrůsti v zem, jak dřív, v něm zříme příšeru. – I zabíjíme jej. I zabíjíme jej, ať v sobě, v tobě, v drahých svých, neb v těch, jež nenávidíme, a to je oběť, za níž jednou sklidíme v žních lásky nové plody ve dnech zářivých. Ať mnoho srdcí shoří v čisté oběti, neb bez obětí není nových životů v tom divém letu věčném. Vždy velká oběť značí nové početí lepšího člověka v tom dění nekonečném. A zrodu lidského my zapomeňme hlas, jenž slabostmi a nářky v smrti vrcholí. Své bytí přenesme až někam za vzkříšení čas, v ten nový život, od věků již vytoužený, jenž jednou přijít má. a láskou, která nezrodí se za století, dnes nezrozené ještě muže, ženy, děti, horoucně zobjímá.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

784. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JAK ŠTĚP U CESTY POLEM... (Josef Václav Sládek)
  2. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  3. ŽNEC. (Karel Babánek)
  4. 1848–1898. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Venkovské hřbitovy. (Antonín Klášterský)
  6. O žních. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Verše. (Bohdan Kaminský)
  8. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  9. AŽ VŠECKO DOBOLÍ. (Karel Babánek)
  10. Pole zpívá... (Augustin Eugen Mužík)