O žních.

Jaroslav Vrchlický

Ženci to jest jedno, ten juž všecko skosí: klasy plné zrní, svlačec plný rosy. Kosu nabrousí jen, juž to šikem padá, jedna zlatá vlna jsou ta šírá lada. Do topolů stínu v poledne jen sedne, svlaží rty a zdřímne, než se k práci zvedne. A zas juž to lítá,svlačec plný rosy, klasy plné zrní, žnec ten všecko skosí. Smrti to jest jedno, na vyhublém koni lítá celým světem, kosa stále zvoní. Ani nebrousí ji, času nevšimne si, nejí o poledni, večer nezdřímne si. A jen stále jezdí, a jen stále kosí klasy plné zrní, svlačec plný rosy. Tak vždy myslit musím, když se octnu v kraji, klepání kos v písni cvrčků když se tají. Když žnec pot si utře, proudem jenž se leje. – Ni té chvilky klidu Smrt nám nedopřeje!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

27. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 1. Ráno za chlaďounké rosy (Marie Čacká)
  2. ÚHOR. (Jaroslav Vrchlický)
  3. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  4. Září. (Adolf Heyduk)
  5. MÁ ŽEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Žeň Boží. (Vilém Ambrož)
  7. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  8. DVOJÍ ŽEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  9. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  10. VELKÉ, ŠIRÉ, RODNÉ LÁNY... (Josef Václav Sládek)