Hymna andělů v noci před vzkříšením Vykupitele.
Jak s větví svadlé listí padá valem,
tak stíny sypají se v Jerusalem,
jenž pod nimi jak vdova
tvář halí v závoj šera noci letní.
Ó míre, míre, míre, s nebe sletni,
ať okřeje zem znova!
Je ticho v ulicích, je ticho sady,
i na vinicích, ticho všady, všady
u kraje cest, nad cisternami;
i kroky hlídačů jak ze sna duní,
vzduch prosycený ospalou je vůní,
vše spí, kéž bůh bdí s námi!
I Kidron vleče vlny své jak v snění.
Od Sionu ku hoře Pohoršení
cos táhne se jak páry:
To duchové tvých žen jsou, Šalamone,
jenž bloudí kolem, co svět ve snách tone,
je honí hřích tvůj starý.
Chrám nedostavěn jako Babel k nebi
se tyčí, trámů pozlacené hřeby
jak hvězdy temnem hoří;
61
na věži Antonii oheň strážný
se chví a hasne, nad ním Říman vážný
o kopí opřen v sny se noří.
Teď chvíle, kdy se hroby otvírají,
tož hroby soudců, hroby králů, v taji
kdy mrtvý v ucho šeptá druhu:
Svět starý hasne a se řítí v trosky;
kdy vstane asi velký prorok božský
v ten národ tyranů a sluhů?
Spí Moria i Gihon, Sion zlatý.
Noc táhne přes ně stínů černé šaty,
spí kamenité pláně,
spí dobrý, zlý i Satan přivřel oči...
jen Sirius a Orion se točí
v kruh kolem boží skráně.
Ó zněte harfy k Nejvyššího chvále,
dne vřavou zněte, tichem noci, stále
nad zemí, pod oblohou;
on velký jest a věčný, světů osy
v své dlani třímá, jako krůpěj rosy
zem drží pod svou nohou!
62