Hymna andělů v noci před vzkříšením Vykupitele.

Jaroslav Vrchlický

Hymna andělů v noci před vzkříšením Vykupitele.
Jak s větví svadlé listí padá valem, tak stíny sypají se v Jerusalem, jenž pod nimi jak vdova tvář halí v závoj šera noci letní. Ó míre, míre, míre, s nebe sletni, ať okřeje zem znova! Je ticho v ulicích, je ticho sady, i na vinicích, ticho všady, všady u kraje cest, nad cisternami; i kroky hlídačů jak ze sna duní, vzduch prosycený ospalou je vůní, vše spí, kéž bůh bdí s námi! I Kidron vleče vlny své jak v snění. Od Sionu ku hoře Pohoršení cos táhne se jak páry: To duchové tvých žen jsou, Šalamone, jenž bloudí kolem, co svět ve snách tone, je honí hřích tvůj starý. Chrám nedostavěn jako Babel k nebi se tyčí, trámů pozlacené hřeby jak hvězdy temnem hoří; 61 na věži Antonii oheň strážný se chví a hasne, nad ním Říman vážný o kopí opřen v sny se noří. Teď chvíle, kdy se hroby otvírají, tož hroby soudců, hroby králů, v taji kdy mrtvý v ucho šeptá druhu: Svět starý hasne a se řítí v trosky; kdy vstane asi velký prorok božský v ten národ tyranů a sluhů? Spí Moria i Gihon, Sion zlatý. Noc táhne přes ně stínů černé šaty, spí kamenité pláně, spí dobrý, zlý i Satan přivřel oči... jen Sirius a Orion se točí v kruh kolem boží skráně. Ó zněte harfy k Nejvyššího chvále, dne vřavou zněte, tichem noci, stále nad zemí, pod oblohou; on velký jest a věčný, světů osy v své dlani třímá, jako krůpěj rosy zem drží pod svou nohou! 62