Nemesis.

Jaroslav Vrchlický

Nemesis.
Buď zdráva, matko, největší všech bohů, jež pozdě často, ale jistě nohu na šíji kladeš tyranů a vládců a popů, lotrů, sket a svatokrádců. Kde trůn je tvůj? Ó rci, na jakém oři se snášíš k nám? Ó přijď, od moře k moři klam vládne, zvůle, násilí a zloba; dny spočteny jsou, nadchází tvá doba, tvá velká, smutná tryzna velkolepá! Svět ovšem říká, matko, že jsi slepá, však musíš slepou být, neb kolem tebe se hemží havěť, kobylek roj nebe tak halívá; ty musíš slepá býti, neb tolik špíny, zhouby, zla je v žití, že kdybys všecko potrestati chtěla, bys k cíli velikému nedospěla; ty modře proto nevšímáš si hmyzu a vypálit se chystáš velkou hlízu [175] na těle lidstva, zdali dnes neb zítra, to jedno již, leč jistě záblesk jitra se zrodí z krve, bouře ve průvodu až ty se zjevíš v soud lidskému rodu. Po tobě proroci, blesk vášně v oku, kdys lkali, říše tísícího roku když vítat chtěli velké vyplnění. Jak přelud v básníků jsi vlétla snění, v snech tyranů co strašné Mene Thekel jsi vstávala, jim kreslíc muky pekel; tys Dantovi ryjící vedla pero, meč Žižkovi a v úzké celi šero jsi mnichu sedala na bible kraje, když ve mystickém snění rozjímaje zřel nestvůru Apokalypsy strašnou. Dnes touhou jedněch, druhých hříčkou frašnou a zítra šlehy požáru a jícen chrlící zhoubu lidskou, krví sycen, dnes Macbethovy zkrvácené ruce a zítra – Zora lidstva – revoluce! Ty velké božství zahalené mrakem, ty přísná ženo s neúprosným zrakem, ty Eumenido, zatřes kšticí hadí nad jícnem lidstvo zastav, kamo pádí, je obnov shnilé v horké krve proudu! Kdo dobrý, neleká se tvého soudu; já aspoň, krok tvůj až uslyším, v hrobě se pozvednu a žehnat budu tobě! 176 POZNÁMKY.
Básně tyto jsou dalším článkem řetězu, který tvoří skladby v knihách „Duch a svět“, „Sfinx“ a „Perspektivy“ uveřejněné.
Sbor z antické tragedie. Chorická tato čísla stála původně v antické tragedii Hippodameia, která prvotně byla psána celá ve slohu starých. Když jsem pozděj tragedii tu pro jeviště upravil, odpadly sbory, které zde podávám. Číslo druhé vztahuje se k vystoupení slepce Myrtila v 1. jednání, číslo čtvrté ku zavraždění Chrysippa Atreem v druhém jednání tragedie, ostatní čísla jsou rázu všeobecného a obejdou se bez výkladu.
Abelard a Heloïsa. Poslední číslo této básně jest pouhou parafrasí nadpisu druhého listu Heloïsy k Abelardovi. (Viz: M. Gréard Lettres complètes d’Abélard et d’Heloïse.)
Cid v klidu. Báseň tato jakož i báseň „Cid v práci“ (Perspektivy) a „Klasy chudých“ (Duch a svět) jsou trosky většího cyklu, v kterém chtěl jsem druhdy zpracovati staré romancero španělské dle svého způsobu.
Čechy. Báseň tato tvoří vstup stejnojmenného, souborného díla Ottova.
[177] OBSAH.
Prolog Poesii9
Symfonie živlů15 Píseň života17 Dary22 Legenda srdce26 Zajatci28 Antická hymna na slunce30 Sbor z antické tragedie32 Arete36 Štěstí Adonisovo39 Herodice41 Venus Verticordia44 Sapfo46 Co zbylo z antické fresky48 Smrt tragiků50 Tanečnice52 Antinous54 Spartacus57 Hadi v růžích59 Hymna andělů v noci před vzkříšením Vykupitele61 Caligula a Philon63 Irský křest73 Píseň troubadoura75 Píseň žoldáka77 [178] Poslední triumf Petrarkův79 Abelard a Heloïsa82 Eon z hvězd86 Cid v klidu96 Pietro Damiani99 Stráž před palácem Tamerlana108 Spravedlnost111 Moudrost života113 Flagellanti116 Faust v Praze122 Zpověď vlků129 Selský Otčenáš131 Vidění Nostradamovo139 Civilisace139 Ghazi147 Ptáče149 Cepy a kladiva152 Čechy155 Jitro na Petříně159 České písni162 Při obnovení sochy Bruncvíkovy pod mostem Karlovým165 Koruně sv. Václava169
Epilog Nemesis175
E: sf; 2004 [179]