Nemesis.
Buď zdráva, matko, největší všech bohů,
jež pozdě často, ale jistě nohu
na šíji kladeš tyranů a vládců
a popů, lotrů, sket a svatokrádců.
Kde trůn je tvůj? Ó rci, na jakém oři
se snášíš k nám? Ó přijď, od moře k moři
klam vládne, zvůle, násilí a zloba;
dny spočteny jsou, nadchází tvá doba,
tvá velká, smutná tryzna velkolepá!
Svět ovšem říká, matko, že jsi slepá,
však musíš slepou být, neb kolem tebe
se hemží havěť, kobylek roj nebe
tak halívá; ty musíš slepá býti,
neb tolik špíny, zhouby, zla je v žití,
že kdybys všecko potrestati chtěla,
bys k cíli velikému nedospěla;
ty modře proto nevšímáš si hmyzu
a vypálit se chystáš velkou hlízu
[175]
na těle lidstva, zdali dnes neb zítra,
to jedno již, leč jistě záblesk jitra
se zrodí z krve, bouře ve průvodu
až ty se zjevíš v soud lidskému rodu.
Po tobě proroci, blesk vášně v oku,
kdys lkali, říše tísícího roku
když vítat chtěli velké vyplnění.
Jak přelud v básníků jsi vlétla snění,
v snech tyranů co strašné Mene Thekel
jsi vstávala, jim kreslíc muky pekel;
tys Dantovi ryjící vedla pero,
meč Žižkovi a v úzké celi šero
jsi mnichu sedala na bible kraje,
když ve mystickém snění rozjímaje
zřel nestvůru Apokalypsy strašnou.
Dnes touhou jedněch, druhých hříčkou frašnou
a zítra šlehy požáru a jícen
chrlící zhoubu lidskou, krví sycen,
dnes Macbethovy zkrvácené ruce
a zítra – Zora lidstva – revoluce!
Ty velké božství zahalené mrakem,
ty přísná ženo s neúprosným zrakem,
ty Eumenido, zatřes kšticí hadí
nad jícnem lidstvo zastav, kamo pádí,
je obnov shnilé v horké krve proudu!
Kdo dobrý, neleká se tvého soudu;
já aspoň, krok tvůj až uslyším, v hrobě
se pozvednu a žehnat budu tobě!
176
POZNÁMKY.
Básně tyto jsou dalším článkem řetězu, který tvoří skladby v knihách „Duch a svět“, „Sfinx“ a „Perspektivy“ uveřejněné.
Sbor z antické tragedie.
Chorická tato čísla stála původně v antické tragedii Hippodameia, která prvotně byla psána celá ve slohu starých. Když jsem pozděj tragedii tu pro jeviště upravil, odpadly sbory, které zde podávám. Číslo druhé vztahuje se k vystoupení slepce Myrtila v 1. jednání, číslo čtvrté ku zavraždění Chrysippa Atreem v druhém jednání tragedie, ostatní čísla jsou rázu všeobecného a obejdou se bez výkladu.
Abelard a Heloïsa.
Poslední číslo této básně jest pouhou parafrasí nadpisu druhého listu Heloïsy k Abelardovi. (Viz: M. Gréard Lettres complètes d’Abélard et d’Heloïse.)
Cid v klidu.
Báseň tato jakož i báseň „Cid v práci“ (Perspektivy) a „Klasy chudých“ (Duch a svět) jsou trosky většího cyklu, v kterém chtěl jsem druhdy zpracovati staré romancero španělské dle svého způsobu.
Čechy.
Báseň tato tvoří vstup stejnojmenného, souborného díla Ottova.
[177]
OBSAH.
Prolog
Poesii9
Symfonie živlů15
Píseň života17
Dary22
Legenda srdce26
Zajatci28
Antická hymna na slunce30
Sbor z antické tragedie32
Arete36
Štěstí Adonisovo39
Herodice41
Venus Verticordia44
Sapfo46
Co zbylo z antické fresky48
Smrt tragiků50
Tanečnice52
Antinous54
Spartacus57
Hadi v růžích59
Hymna andělů v noci před vzkříšením Vykupitele61
Caligula a Philon63
Irský křest73
Píseň troubadoura75
Píseň žoldáka77
[178]
Poslední triumf Petrarkův79
Abelard a Heloïsa82
Eon z hvězd86
Cid v klidu96
Pietro Damiani99
Stráž před palácem Tamerlana108
Spravedlnost111
Moudrost života113
Flagellanti116
Faust v Praze122
Zpověď vlků129
Selský Otčenáš131
Vidění Nostradamovo139
Civilisace139
Ghazi147
Ptáče149
Cepy a kladiva152
Čechy155
Jitro na Petříně159
České písni162
Při obnovení sochy Bruncvíkovy pod mostem Karlovým165
Koruně sv. Václava169
Epilog
Nemesis175
E: sf; 2004
[179]