Píseň troubadoura.

Jaroslav Vrchlický

Píseň troubadoura.
Noc nemá tolik hvězd a tolik rosných perel pažit, co lásky v srdci jest, víc než ji možno v světě zažít. Dnes pohostí mne hvozd a zítra pyšné síně hradu, můj soupeř dnes je drozd a zítra v pěvců vstoupám řadu. Všech devět vzbudí Mus mé loutny nejjemnější chvění, můj oř je Pegasus a jeho křídlo – roztoužení. Jen láska je můj pán, co král a papež proti tomu? Můj zpěv jen láskou tkán zní jak smích hrdliček v bouř hromů. Jen číše je můj brat, ve lásky nezdaru mne těší, když smutku pavouk řad svých sítí mi kol skrání věší. 75 Tu sáhnu v zlato strun a ve snu vidím svoji paní, a žezlo, meč a trůn jsou hračky, když pomýšlím na ni. Tak život prchá, sen, a motýl, který letí k stráním, ten neví, zamyšlen a pohnut proč se dívám za ním. 76