Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se.

Viktor Dyk

Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se.
A slova na rtech dosud vázla mi, když duší táhly city intimní. Jsem kraj, jenž věnčen věčně mlhami, kraj zamlklý, a šerý, podzimní! A podivný mnou pocit otřese, jenž na věky mne nutí mlčeti. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se, i moji duši spolu znesvětí! Vím, přijde den, kdy zhyne Ninive, neb nebude dbát hrozeb Jonáše! Když město zdrtí nebe hněvivé, my uprchneme v horské salaše! A na rtech hrdých slova vázla mi. Svým vítězstvím se nemáš spíjeti! Jsem horský kraj, jenž věnčen mlhami, kraj podzimní, jenž umí mlčeti! 13