31. X. 1896.

Viktor Dyk

Teď chvíle právě trochu požvatlati: O tom, co vtipné, o tom, co se hodí. Ten obraz sice na kouzlu už tratí, však promluvím přec o vzdálené lodi. Včerejší úsměv schlad’ tam v nudu dnešní, a po palubě tančí osamění. Teď přijdou ještě dnové bezútěšní a potom jedno hrozné okamžení. Stožár je zlomen, - cosi ještě výská. Lodníci spiti – v posled vidí zemi. Kapitán hledí teskně na skaliska, a složil ruce zamlklý a němý. V přístavu loď ta nenalezla místa, v ponuré plachty roztrhány výši. Na cestu slední koráb už se chystá, a rozumné jej opouštějí myši...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

72. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER U MOŘE. (Adolf Brabec)
  2. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  3. JAK LODI JSEM... (Karel Červinka)
  4. [Scirocco] (Jiří Mahen)
  5. ADVENT (Xaver Dvořák)
  6. ZPOVĚĎ. (Otakar Theer)
  7. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  8. ZTROSKOTÁNÍ. (Karel Toman)
  9. Maják. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Jedna noc (Otokar Fischer)