Na melodii neznámé písně.

Viktor Dyk

Ty tony duši rozrývají maně, a pohádka to promrskaná dost. – Já o jedné jen sníval karavaně, a na poušti se bělá její kost –! Je vzdálena a cesty neznámy mi. Jen písek zříš, když hledíš do dáli! A slunce líbá rety žíznivými ty, kteří kostrou nyní zůstali... A při rozmarném paprsků těch tanci teď vzpomínám, co žilo v kostrách těch. Jich táhlou vzpomínám já na romanci, jich hořký smích a galantní jich vzdech. Ty tony duši rozrývají maně, a pohádka to promrskaná dost. – Já o jedné jen sníval karavaně, a na poušti se bělá její kost –!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

72. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 612. Odpusť, že tak nedokonále sem (Jan Kollár)
  2. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  3. Bída se na rámě mi zavěsila (Josef Holý)
  4. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  5. EPILOG. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VŠEDNOSŤ. (Emanuel z Čenkova)
  7. Skřivan (Stanislav Kostka Neumann)
  8. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)
  9. MLADÉMU SKLADATELI. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Béranger. (Emanuel z Čenkova)