Na melodii neznámé písně.

Viktor Dyk

Na melodii neznámé písně.
Ty tony duši rozrývají maně, a pohádka to promrskaná dost. – Já o jedné jen sníval karavaně, a na poušti se bělá její kost –! Je vzdálena a cesty neznámy mi. Jen písek zříš, když hledíš do dáli! A slunce líbá rety žíznivými ty, kteří kostrou nyní zůstali..zůstali... A při rozmarném paprsků těch tanci teď vzpomínám, co žilo v kostrách těch. Jich táhlou vzpomínám já na romanci, jich hořký smích a galantní jich vzdech. Ty tony duši rozrývají maně, a pohádka to promrskaná dost. – Já o jedné jen sníval karavaně, a na poušti se bělá její kost –! 51