Ironická ballada.

Viktor Dyk

Ironická ballada. (Ještě L. K. Hofmanovi.)
Jel rytíř v těžkém brnění. A nevěřil slunci, které svítalo, ni síle, již cítil v paži své, ni komoni, jenž cválal vesele, – nevěřil nikomu! A rytíř jel jak v těžkých m’hách. Nevěřil kříži, který heslem měl, nevěřil panoši, jenž ho provázel, nevěřil dámě, jejíž nosil znak, nevěřil nikomu! A rytíř jel – a mlhy padaly! Hvězdy se čistily, měsíc svítil bled, – večer byl! – a komoň klusal smutnou pustinou. A rytíř nevěřil! A potom zmizel..zmizel... zmizel daleko. Jel jako ve snu – mlhy padaly! A propasť zela před ním hluboká, a když se kácel do té hloubi střemhlav, ani nevěřil! 52