Usque ad ultima.

Viktor Dyk

Usque ad ultima.
A šla ke mně Smrt..Smrt... (Vzdálený chodec!) Čarovnými kroky obcházela dům. Pohlédla v okna: „Hé, synáčku!“ Dala mi ručinku, pěšinkou vedla mne. (Byly tam paseky, třešně a jahody, mravenci, čmeláci, sršně a – všelicos!) Už čas.! S hůlčičkou v rukou mi kruhy kreslila. (Pythagorejská věta a více ještě..ještě...) Nevím již – nevidím – zmizely kruhy, přichází noc – a je tak temno. 60