Můj rytíři!

Můj rytíři! (F. B.)
Můj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?! Já jel jsem sám, a noci tmám už dávno podleh’ les. Můj rytíři, můj rytíři, kam poděl se Váš štít? Hle, zbujný dav, co divých hlav – proč oř můj zvolna lít’?! Proč raněn kles’? Ten smutný les! Oh, boje vír a jek. U konce seč, mně vypad’ meč, dav v zajetí mne vlek’. Můj rytíři, můj rytíři, kdo v pomoc přichvátá?! Jsem spoután již, oh, jaká tíž, a vržen do bláta! A chechtot zněl mi do duše, a nepřátel mých ples. Můj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?! Proč chvějete se, rytíři, proč klopíte svůj zrak?! A já jsem tolik miloval a já jsem věřil tak! Mně odpovězte, rytíři, zda klam to byl a lež: Já v zakuklení viděl Vás v jich řadě státi též! Nuž odpovězte, rytíři! Či do dálky jste prch’?! Oh, já už neměl tolik sil, bych masku Vaši strh’! 22