Můj souveraine!

Viktor Dyk

Můj souveraine!
Můj souveraine! Mramorově chladný, před trůn tvůj pyšný vasal pokleká. Chceš dělit měsíc nudné zase na dny? Avaři diví táhnou z daleka. A hrady moje všechny obležené, vsi spáleny, a výše stoupá dým! Proč nepošleš sem voj svůj, souveraine?! Proč nepokyneš věrným sluhám svým?! Či tak už tvoje podryta je Říše? Na hlavu tvou korunu papež klad’. Smrť pošli sem, ten lancknecht chodí tiše, a osvobodí obležený hrad. A zase vzkvetou nivy popleněné! Jak ty,ty pak budu mramorový chlad... Mně mdlo a úzko nyní, souveraine, a příliš dlouho obležen je hrad! 30