Drama.

Viktor Dyk

Drama.
Jde vždycky se mnou do hloubky a výše..výše... Jde zasmušená, bledá, jde tak tiše! A když ji uzřím němý, polekaný, na jasném těle bolestné jsou rány! Proč se mnou jde? Já vzpínám se jí s vzdorem. A ona dál jde – ránu v těle chorém! Oh, prchnouti jí! Kdy se jí však zbavím?! A hledí na mne zrakem vyčítavým! A prchám v hloubku – prchám v dálné výše... Jde v mojich stopách zamlkle a tiše! A nenávisti cítím, vzdoru muku... A zřít, jak přece podává mi ruku! – 15