Sonet o smutném ránu.

Viktor Dyk

Sonet o smutném ránu.
To bylo hořké ráno, jež ve slzách se stápí. Na tvář svou k smrti bledou jsem přitisk’ černou kápí! Má hlava byla těžká od nepřišedších snů. Ta bledá bázeň se mnou, nechť kamkoliv se hnuhnu. Ta bázeň příštích nocí – eh, zasmušilé ráno! Vše nejisto, vše bloudí..bloudí... Ah, ještě nedospáno?! Jsem unaven a líný – mé oči přivřeny..přivřeny... A kolem holé stěny – je všechno pochováno! – odešli dlouhou řadou Pyladi, Helény. Ač nové touhy nemám, přece krčím rameny nad včerejšími sny, jež chytře ztajeny; ač nové touhy nemám – a zrak se v prázdno stápí..stápí... A dešť mi v oči padá – blíž přitisknouti kápí! – To za šedého rána, jež nebe slzou skrápí! 33
Básně v knize A porta inferi:
  1. Píseň podzimní.
  2. Otázky.
  3. Triumf.
  4. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se.
  5. Žlutá růže.
  6. Drama.
  7. Pianissimo.
  8. Zaniknuvší refrain.
  9. Ta vášeň dohřměla.
  10. Nad svými starými verši.
  11. Hudba.
  12. Pohádka.
  13. Můj rytíři!
  14. Nálada Polabí.
  15. Vzkřiknout!
  16. Litanie k Panně Marii.
  17. Krajina duše.
  18. Výbuch.
  19. Poslední světla.
  20. Můj souveraine!
  21. Oblaka.
  22. Západ slunce Léta Páně...
  23. Sonet o smutném ránu.
  24. Bezsenné noci.
  25. Stín dávné doby.
  26. Šla duše moje.
  27. Krise.
  28. Bylo to takto:
  29. Improvisace na motiv z pohádky.
  30. Zapomenutá stráž.
  31. Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou.
  32. Nálada.
  33. Scéna.
  34. Delikátní motiv.
  35. 21. X. 1896.
  36. 31. X. 1896.
  37. Jdem.
  38. Meditace.
  39. Smuteční verše.
  40. Na melodii neznámé písně.
  41. Ironická ballada.
  42. Sentimentální ballada.
  43. Jdu říší strnulou.
  44. Na nedopsané drama.
  45. 16. I. 1897.
  46. Vzpomínáš?!
  47. Habemus papam...
  48. Dobře ti rozumím.
  49. Usque ad ultima.
  50. Praedistinace.
  51. Ballada o fatu vzpoury duše.