Můj rytíři!
(F. B.)
Můj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?!
Já jel jsem sám, a noci tmám už dávno podleh’ les.
Můj rytíři, můj rytíři, kam poděl se Váš štít?
Hle, zbujný dav, co divých hlav – proč oř můj zvolna lít’?!
Proč raněn kles’? Ten smutný les! Oh, boje vír a jek.
U konce seč, mně vypad’ meč, dav v zajetí mne vlek’.
Můj rytíři, můj rytíři, kdo v pomoc přichvátá?!
Jsem spoután již, oh, jaká tíž, a vržen do bláta!
A chechtot zněl mi do duše, a nepřátel mých ples.
Můj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?!
Proč chvějete se, rytíři, proč klopíte svůj zrak?!
A já jsem tolik miloval a já jsem věřil tak!
Mně odpovězte, rytíři, zda klam to byl a lež:
Já v zakuklení viděl Vás v jich řadě státi též!
Nuž odpovězte, rytíři! Či do dálky jste prch’?!
Oh, já už neměl tolik sil, bych masku Vaši strh’!
22