Vzpomínáš?!
A znovu snuješ lapidární věty
pro dobré mladíky, ctné humanitáře,
pro dobré mladíky z nejlepších rodin,
vyrostlé v humbugu, špíně a flámu..flámu...
A znovu snuješ lapidární věty.
Jak budou tvářit se (rozmarný pohled!)pohled!).
Tvář vezme na se výraz seriósní.
O, hochu, věř mi: Blažen stokrát budeš!
Vzpomínáš na slova, jež krev ti do tváře hnala?!
Na ostré čelisti vlků dobře vlasteneckých?
Tvá duše vznícená, pyšné snů budovy stavíc,
chvíli se zalekla..zalekla... na chvíli..chvíli... a péro kleslo.
Chvíli cos chvělo se, na chvíli bylo zas prázdno.
Pak všechno odbyto; píšeš klidně dále...
57