Orion.

Jaroslav Vrchlický

Orion.
O hvězdách do noci jsme hovořili. Ty’s odhaloval věčné jejich taje; když usnul jsem pak, zřel jsem obra báje, jak v prostor hřměl, kde samé hvězdy byly. Let’ prostorem jak velký fantom bílý, a kštice jeho jak sníh Hymalaje... měl v očích odlesk ztraceného Ráje, páž tuří, plnou odvahy a síly. Lví kůži na pleci měl a luk v pěstipěsti, a jak se ke mně chýlil, já jsem viděl tvé tahy v jeho mlhovité tváři... Jak malí jsme, já se i ve snu styděl! Snad tvůj duch teď si za ním cestu klestí a v kotouči mlh loká jeho záři! 25

Kniha Žamberské zvony a jiné básně (1901)
Autor Jaroslav Vrchlický